Kdo je Thomas Paul?

 
Thomas Paul, laický katolický misionář z Indie, původně strojní inženýr. Intenzivním způsobem zažil dotek Ducha Svatého a dal se s podporou své rodiny zcela do služeb Božích. Od té doby uskutečnil již více než 300 exercicií pro biskupy, kněze, řeholníky a laiky na celém světě. Současně během let na těchto místech vyvinul mnoho Eucharistických adoračních středisek, kde stále probíhá adorace.
 
 
 

Pohleď na naši vyprahlou zemi“

Uzdravení generací – z jednoho semináře Thomase Paula

 

Proč jsou nemocnice a psychiatrické léčebny plné... a naše kostely prázdné?“ Indický misionář by chtěl lidem ukázat, že uzdravující síla vychází z Eucharistie – i dnes, neboť Ježíš je stále týž včera, dnes i na věky. Thomas Paul je povoláním strojní inženýr. Intenzivním způsobem zažil dotek Ducha Svatého a dal se s podporou své rodiny zcela do služeb Božích. Od té doby uskutečnil 300 exercicií pro biskupy, kněze, řeholníky a laiky na celém světě. Sibylla se jedněch exercicií účastnila a popisuje nám své zážitky.

 

Společenství „Stabat Mater“ mě upozornilo na exercicie, které se konaly v jednom hotelu v Karlsruhe. Hlavním tématem mělo být „Léčení generací“. Toto téma mělo pro mě silnou přitažlivost. Co mě však také oslovilo, bylo, že Thomas Paul z Indie je otcem rodiny.

 

  1. Náš křest

Křest je pro nás křesťany základ. Thomas Paul ho přirovnává k řidičskému průkazu, který uschopňuje k tomu, abychom se mohli účastnit „silničního provozu“ světa. Získáním řidičského průkazu se stáváme tak říkajíc příslušníky určité „armády“ a to znamená také ochranu. Jamile nedbáme na pravidla, vzniká nebezpečí, že nastane dopravní chaos a my způsobíme nehodu. Stojíme dnes před mnoha problémy, které jsou způsobeny neuspořádaností, resp. Neposlušností. Exercicie mají sloužit k tomu, abychom hlouběji poznali svou víru. Tak jsme svátostí křtu odděleni od dědičného hříchu našich předchozích generací.

Abychom mohli být uzdraveni, musíme být také dnes připraveni vzdát se svého hříšného života, ano musíme se stát novým stvořením (2. Kor 5, 17).

 

  1. Uzdravení rodinného stromu

Ústředním bodem výkladu Thomase Paula v tomto semináři je „uzdravení rodinného stromu“ . Často je tomu tak, že problémy, které má někdo z rodiny, mají své příčiny u předků. Tak se mohou např. Nemanželské porody, potraty a chronické nemoci (astma, rakovina, cukrovka, alkoholismus, nenávist, sebevraždy) opakovat z generace na generaci.

Každý z nás účastníků byl vyzván, aby napsal svůj rodinný strom. Během exercičních dnů jsme měli znovu a znovu příležitost ve společných modlitbách prosit o uzdravení nebo také při speciálních problémech zavést zvláštní rozhovor.

V první modlitbě o uzdravení, která byla provázena i naším zpěvem, jsme se pokoušeli všichni svěřit sebe sama Ježíši spolu s našimi břemeny a s břemeny těch, kteří na nás z rodinného stromu mají vliv.

„Pohleď na naši vyprahlou zemi, slyš naše volání, jen tvá silná ruka nás může osvobodit.“

Prosíme a zpíváme v pevné víře, a to je velice důležité: „Pane, v síle našeho křtu a skrze tvou smrt a zmrtvýchvstání odděl nás ode všech negativních vlivů našich předchozích generací.“

Pán řekl Abrahámovi: „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu a jdi do země, kterou ti ukážu“ (Gn 12, 1n)

Stejně jako Abrahám byl ochoten opustit svou zemi, musíme i my být ochotni opustit svou zem, abychom se zbavili „starého člověka“. Musíme se od něho odloučit, abychom mohli přijmout celou a věčnou lásku našeho Pána: „I kdyby hory pominuly, moje láska nezanikne“ (Iz 54, 10). To nám slibuje Bůh Otec, protože on uzavřel smlouvu s námi všemi.

 

  1. Smlouva

Thomas Paul nám vysvětlil, že křesťanské náboženství je zcela jiné než všechna ostatní náboženství. Jedním z hlavních rozdílů je vztah smlouvy mezi Bohem a lidstvem. Krok za krokem byla tato smlouva zjevována počínaje od Noema (Gn 6, 15 ; 9, 9), posílena Abrahámem (Gn 22, 16n), obnovena Mojžíšem (Desatero). Skrze proroky zjevoval Bůh Mesiáše. Boží zaslíbení bylo nakonec naplněno Ježíšem Kristem.

Co od Boha dostáváme, nedostáváme kvůli našim modlitbě, nýbrž kvůli neodvolatelným Božím zaslíbením skrze smlouvu. „To je má krev nové a věčné smlouvy. Vezměte a pijte“ - a my nemusíme dělat nic jiného než ji přijmout. Thomas Paul říká: „Je třeba to uznat, a když vaše chápání spočívá na tomto vědomí, pak můžete svou modlitbou získat velkou sílu.“ Pro velkou důvěru, kterou měl Abrahám k Bohu, mohl také požehnání, které bylo slíbeno jemu a všem jeho potomkům, uskutečnist již v narození Izáka. To je třeba vidět jako Boží zásah, protože z čistě tělesného hlediska byla Sára již neplodná a nemohla již porodit.

Velice obšírně hovořil Thomas Paul o poslání Mojžíše, o exodu z Egypta, který byl možný jen proto, že izraelské rodiny v důvěře v Boha zabily beránka a jeho krví potřely veřeje svých domů. Přechod Rudým mořem a oddělení od nepřátel a jejich zničení je možno vidět také obrazně: zmaření zla a záchrana jsou dvě strany téže mince.

 

  1. Zaslíbení návratu

Spásná Boží moudrost k nám přišla v plnosti milosti skrze Ježíše Krista slíbeného proroky. Tak převzal Izaiášova slova později Jan Křtitel: „Hlas volajícího na poušti: urovnejte Pánu cestu“ (Mt 3, 1-3). Podobně skrze Izaiáše poznáváme Ježíše Krista, našeho Vykupitele, který má přijít. „Já jsem Pán, který praví Kýrovi: Všechno, co chci, se naplní“ (Iz 44, 24-28). Toto nesmírně útěšné zaslíbení prožíváme skrze něho, a to skrze nevyhnutelnost jeho bolestné smrti – i v tom je veliká útěcha: „Jeho ranami jsme uzdraveni.“ Zpíváme v písni:

„Vylij, Pane, ode svého trůnu na naši zem proud života.“

 

  1. Vtělení

Je to součást smlouvy, že Bůh k nám přišel skrze Slovo a Ducha. „Proto je důležité, abychom tomu slovu naslouchali,“ říká Thomas Paul. Skrze Slovo Ducha se Ježíš Kristus stal člověkem. „Toto vtělení se musí uskutečnit v srdci člověka.“ Na otázku, jak to, že u mnohých je tak málo poznat, že jsou pokřtěni, odpovídá exercicátor: „Je to jako s šálkem kávy. Chutná hořce. Když do ní hodíme kostku cukru, chutná nadále hořce. Teprve když s ní zamícháme, dostane sladkou chuť. Naše milost křtu se pozná teprve, když začneme být duchovně čilí.

 

 

  1. Proměnění a zmrtvýchvstání

Bez zkušenosti zmrtvýchvstání není snadné být čilý ani dodržovat přikázání. Samotní učedníci, kteří byli léta s Ježíšem, viděli, jak uzdravuje a křísí mrtvé, zažili rozmnožení chleba, propadli během křížové cesty zcela strachu. Ještě neuvěřili Ježíšovu zmrtvýchvstání, i když je předpovídal. Síla zmrtvýchvstání platí od počátku světa: „JÁ JSEM vzkříšení a život“ (Jan 11, 26) a současně „JÁ JSEM Alfa a Omega. (Zj 21, 6).

Thomas Paul probral s námi mnoho příkladů Starého i Nového zákona, kde tato síla působí. Jedno z nich je Petrovo obrácení. I když Petr měl již předtím víru (Mt 16, 6) a Ježíš o něm řekl, že je Skála, na které zbuduje svou Církev, Petr Krista zapře, protože jeho víra poklesne. Teprve když pozná zmrtvýchvstalého Pána, jeho víra opět posílí a plně dozraje. Kristovým zmrtvýchvstáním dosahuje Smlouva svého vrcholu.

 

  1. Zástupné modlitby

Celými exerciciemi prostupovala zástupná modlitba za mrtvé nebo za mrtvého a zástupné vyznávání vin (srov. Lv 26, 40), které jsme hodně využívali. Pro mnohé z nás to vedlo osvětlení, proč se ve mši svaté modlíme také za mrtvé. Příkladem je Tobiášova modlitba: „Mysli na mě a shlédni na mě. Netrestej mě za hříchy a pochybení, kterých jsem se proti tobě dopustil já a moji předkové. Neposlouchali tvá přikázání.“ (Tob 3, 3)

Bylo pro mě ohromující to poznání, jak málo jsem dosud chápala evangelium a jaká z něho plyne síla, láska, když mu společně nasloucháme, modlíme se a zpíváme.

 

  1. Různé postoje víry

Vyprávění o marnotratném synu nám zdůrazňuje dvě věci: 1. Milosrdenství otce, který umožňuje nový počátek pro syna, který se vrátil. Tento otec samozřejmě představuje Boha Otce. 2. Dva zcela rozdílné postoje víry u obou synů. Na jedné straně je to syn, který zůstal doma a který dělá všechno to, co se vždy dělalo. Je představitelem nebezpečí, jaké s sebou nese rutina a zautomatizování každodenní praxe. Modlitba je záležitostí srdce a na to musíme dbát. Mladší syn, i když propadl bloudění a temnotám, „šel do sebe“ a přijal důležité rozhodnutí: vrátit se k otce a být mu poslušný. Ten ho přijímá s otevřenou náručí.

 

  1. Svátost manželství

Thomas Paul: „Proč je u vás tak málo kněží? Odpověď je tato: Protože máte málo dětí. Svátosti manželství se ve srovnání se svátostí kněžství věnuje málo pozornosti. Jsou vzdělávací střediska pro kněze, ale málo formační přípravy pro svátost manželství. Církev nyní poznává, že rodina je základem křesťanského života ve světě (Jan Pavel II.). Kde jsou svaté rodiny, je i dost duchovních povolání. Uzdravením nových generací mohou vznikat nové rodiny pro budoucnost.

Představa, že snoubenci mají zachovat čistotu až do manželství, pokládá se všeobecně za starožitnost. Ale je tomu skutečně tak, že mnoho rodičů je bezradných tváří v tvář svým dorůstajícím dětem a nevědí, jak mají s nimi hovořit a jak si mají počínat s těmi, kteří předčasně začínají pohlavní život. Často slyšíme jen heslo: Každý člověk je svobodný, takže je to v pořádku. Thomas Paul doporučuje rodičům, aby pohlavnost svých dětí a jejich vztahy zasvětili Bohu. Je důležité, abychom usilovali o svatá mateřství a otcovství.

 

Sibylla (převzato z časopisu Světlo, přeloženo z časopisu Leben -lš-)